Tvrzení, že jsme všichni traumatizovaní, mě jako psychologa dráždí, říká Pavel Rataj s tím, že jedince formuje celá řada vlivů různé intenzity, včetně těch pozitivních. Jde o celoživotní proces, v němž podstatnou roli sehrává zhruba prvních sedm let života. Tehdy se nám nedostává schopnosti emocionální autoregulace, kterou suplují rodiče. Pokud přitom selhávají a dítě zůstává v silných pocitech samo, přirozeně se brání vnímání vlastních emocí. Odpojení, což je termín, který se pro přehlížení toho, kdo jsem a co prožívám, používá, se pak odráží i ve vztazích. „Dlouhodobý partnerský vztah je největší psychoterapií, největším zdrojem sebepoznání lidí,“ říká Rataj, jenž se specializuje na párovou terapii.
Odkaz na rozhovor ZDE
Náhradní rodičovství
Příběhy
Časté dotazy
Nový díl podcastu Hnízdo: O baťůžcích, které si děti nesou celý život
S velkou radostí představujeme další díl podcastu Hnízdo bez moderátora, který vznikl ve spolupráci s Královéhradeckým krajem. Velmi si vážíme toho, že pozvání k rozhovoru znovu přijali maminka se synem a rozhodli se sdílet [...]
Na křižovatce osudů
Setkání přechodných pěstounů v našem kraji opět připomnělo, jak náročnou, a přesto hluboce smysluplnou roli tito lidé hrají v životech ohrožených dětí. Za každým dítětem, které na čas potřebuje bezpečí mimo svou rodinu, stojí [...]
MÁMA NA PÁTOU: Emoce mají moc
Vítám vás v prosincovém tématu. Emoce a Vánoce se vlastně rýmují a mají hodně společného: Jednak křesťané o Vánocích slaví narození spasitele Ježíše Krista (o Vánocích je to samozřejmě ten malý bezmocný Ježíšek). Už [...]