Adopcí / osvojením se rozumí přijetí cizího dítěte za vlastní.

Mezi osvojiteli a dítětem vznikají z hlediska práva stejné příbuzenské vztahy jako mezi rodiči a dětmi.

Příbuzenské vztahy dítěte s původní rodinou rozhodnutím soudu o osvojení zanikají.

Adoptovat si dítě mohou manželé nebo jeden z manželů; výjimečně může osvojit i jiná osoba, v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.

Z právního hlediska mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem v případě osvojení. Zákonnými zástupci dítěte obvykle zůstávají jeho biologičtí rodiče.

Pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Má právo dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech. Pěstoun k dítěti nemá vyživovací povinnost.

Pokud je to v zájmu dítěte, je pěstoun povinen podporovat kontakt dítěte s jeho původní rodinou a osobami dítěti blízkými.

Pěstounská péče končí buď návratem dítěte zpět do jeho původní rodiny, dosažením zletilosti nebo ukončením studia (max do 26 let).

Je tu pro děti, které náhle nemohou zůstat ve své rodině a hledá se pro ně vhodné řešení situace – návrat do biologické rodiny, adopce, dlouhodobá pěstounská péče apod. Trvá maximálně 1 rok.