Tvrzení, že jsme všichni traumatizovaní, mě jako psychologa dráždí, říká Pavel Rataj s tím, že jedince formuje celá řada vlivů různé intenzity, včetně těch pozitivních. Jde o celoživotní proces, v němž podstatnou roli sehrává zhruba prvních sedm let života. Tehdy se nám nedostává schopnosti emocionální autoregulace, kterou suplují rodiče. Pokud přitom selhávají a dítě zůstává v silných pocitech samo, přirozeně se brání vnímání vlastních emocí. Odpojení, což je termín, který se pro přehlížení toho, kdo jsem a co prožívám, používá, se pak odráží i ve vztazích. „Dlouhodobý partnerský vztah je největší psychoterapií, největším zdrojem sebepoznání lidí,“ říká Rataj, jenž se specializuje na párovou terapii.

Odkaz na rozhovor ZDE

Náhradní rodičovství

• Osvojení (Adopce)
• Pěstounská péče
• Pěstounská péče na přechodnou dobu
• Chci vědět víc

Užitečné odkazy

• Orgány sociálně-právní ochrany dětí
• Neziskové organizace doprovázející pěstouny
• Další zajímavosti
• Dokumenty ke stažení

Příběhy

• Příběhy dětí
• Příběhy rodičů

Časté dotazy

• Časté dotazy

MÁMA NA PÁTOU: Kdo jsem?

9. února 2026|

Uvědomuji si, že jsem načala jakýsi cyklus, který se dotýká dřeně osobnosti dětí (ale asi nejen dětí). Minulá otázka: Co chci? vám měla osvětlit bytostnou potřebu bezpodmínečné lásky. A teď následuje výzva na hledání osobitosti: [...]