Teorie citové vazby (teorie attachmentu) je spojována zejména se jménem John Bowlby (anglický psycholog a psychiatr žijící v letech 1909 – 1990) a byla vytvořena v 50. letech 20. století. John Bowlby popsal tuto teorie na základě pozorování dětí a mladých lidí, kterým se nedostala mateřská péče. Byl inspirován také prací Harryho Harlowa (1905 – 1981), který v letech 1957 – 1963 prováděl psychologické experimenty s opicemi makaky rhesus. Do té doby laická i odborná veřejnost považovala za dostačující, když matka zajistí svému dítěti základní biologické potřeby (teplo, nakrmí ho, přebalí apod.).

Výzkum Harryho Harlowa probíhal tak, že mláďata opic byla odebrána matkám na začátku života a žila v kleci s náhradními, umělými matkami. Měla možnost výběru mezi kovovou náhradní matkou, která poskytovala potravu, a plyšovou (froté) náhradní matkou, která měla obličej. Mláďata trávila více času s plyšovou náhradní matkou, navíc přitulená k ní, k matce kovové se chodila pouze najíst.

V další fázi experimentu byla mláďata opice vystrašena. Kdykoliv se tak stalo, utíkala se schovat k plyšové matce a objala ji. V další fázi byl do klece vložen neznámý předmět, mláďata zůstala přitisknutá k plyšové matce, po chvíli se odvážila předmět prozkoumat (měla svou bezpečnou základnu – plyšovou matku). Opičky, které byly samy nebo jen s drátěnou matkou, „zkameněly“, dřeply si, cucaly si palec, naříkaly, pak běhaly po kleci a hledaly plyšovou matku.1

Mláďata však od plyšové matky nedostávala žádnou zpětnou vazbu, interakce, korekci chování apod. Tyto opice zapojené do experimentu vykazovaly v dospělosti časté problémy s reprodukcí a ke svým mláďatům se chovaly agresivně.2

I když byl později Harlow za své experimenty kritizován, tyto výzkumy prokázaly, že dítě je k matce připoutáno něčím silnějším než jen potřebou potravy a také že fyzický kontakt, hebký, láskyplný a korigující mateřský objekt, je pro zdravý vývoj dítěte potřebný. Bez takového kontaktu je dítě celkově ve stresu, hůře přibírá, nemůže prozkoumávat svět a učit se novým věcem atd.

(Více v tomto videu: Harlow’s Studies on Dependency in Monkeys – YouTube )

Jako spoluautorka teorie attachmentu je uváděna Mary Ainsworthová (1913 – 1999), která na konci 60. let 20. století vytvořila metodu zvanou Strange Situation Test. Během tohoto testu je dítě pozorováno během hry, zatímco matka a cizí osoba se střídají v jeho přítomnosti v místnosti – 1. matka je přítomna, 2. je přítomna matka i cizí osoba, 3. je přítomna pouze cizí osoba, 4. dítě zůstane samo v místnosti, 5. matka se vrací. Sledovaným jevem je především to, jakým způsobem dítě reaguje na odloučení od matky a její opětovný návrat – zda vyhledává její blízkost a nechá se jí uklidnit. Pobyt v cizím prostředí bez přítomnosti primárního pečovatele je pro dítě stresujícím zážitkem, který aktivuje attachmentový systém. Obecně pak platí, že matka s dobře fungující vazbou ke svému dítěti jej dokáže poměrně rychle uklidnit a to je následně schopné zaměřit pozornost k hračkám, které jsou v laboratoři připravené.3

(Pro jasnější představu zhlédněte: The Strange Situation – Mary Ainsworth – YouTube )

1., 2.) Winnette, P. (2018). Co to je attachment?: v pěti bodech pro rodiče, pěstouny a odborné pracovníky v oboru péče o děti. Natama

3.) Ainsworth, M., Blehar, M. et al. Patterns of attachment: A psychological study of the Strange Situation. New York: Psychology Press, 1978

Zdroj fotografií: Harry Harlow and the Nature of Love and Affection (verywellmind.com); Harry Harlow — Google Arts & Culture; Infant rhesus monkey with cloth and wire mother surrogates (Harlow,… | Download Scientific Diagram (researchgate.net))

Za tým NRP Mgr. Veronika Zeinerová – psycholožka