Povíte nám Váš životní příběh?
Do pěstounské rodiny jsem se dostal ve svých dvou a půl letech z kojeneckého ústavu ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsem byl od narození. U mých pěstounských rodičů již byli v náhradní rodinné péči můj rodný bratr René a Petr, se kterými jsem vyrůstal společně s biologickými dětmi pěstounů Martinkou a Monikou. Již od školního věku jsem měl rád hudbu, chodil jsem na hru na flétnu do Domu dětí a mládeže, ale rovněž jsem měl rád vaření a pečení, takže jsem chodil i do kuchařského kroužku, ale i na keramiku i do skautu. V deseti letech jsme s mým bráchou začali tančit u historického spolku a rok poté jsem začal chodit do taneční školy sportovních standardních a latinskoamerických tanců TAK DANCE KROK v Hradci Králové a rovněž jsme od té doby společně s mamkou členy Spolku historických tanců Hradec Králové, kde tančíme předtančení na plesech a akcích tance 1. poloviny 19. století, a také dětského souboru historických tanců SHT Mariane z Libčic nad Vltavou, který prezentuje doby od gotiky po secesi. V roce 2020 jsem začal tančit i orient – egyptský folklór Saidi, se kterým jsem vyhrál orient soutěž Hvězda Orientu. Nyní studuji již ve 2. ročníku a chodím i na soukromé hodiny zpěvu k panu Danu Hůlkovi.
Vy se věnujete zpěvu, herectví a tanci. Jaká byla Vaše cesta k tak zajímavým činnostem? A kdo Vás na této cestě nejvíce podporoval a podporuje?
Tato cesta začala na uměleckém kurzu agentury Ambrozia v roce 2020 v Hradci Králové, kde jsem se zúčastnil Mediální tvorby a moderování. Velice mě to nadchlo a pokračoval jsem na další turnusy, kde jsem byl v hereckém ateliéru s Václavem Upírem Krejčím. Moje poslední „návštěva“ byla v muzikálovém ateliéru s Tomášem Vaňkem, kde jsme hráli pravý muzikál Čarovný les. Tato práce mě moc baví a naplňuje a chtěl bych si dál plnit tato přání. A nyní studuji na Mezinárodní konzervatoři v Praze pod vedením Tomáše Bartůňka a Daniely Šinkorové. Podporuje mě rodina a nejvíce mamka.
Jste v kontaktu se svou biologickou rodinou? A pokud ano, jak tento kontakt probíhá?
Nejsem v kontaktu.
Kolik máte vlastně sourozenců? A je výhodou jich mít více oproti vrstevníkům?
Sourozence mám čtyři. Monika, Martina, René a malá Eliška. Výhoda, nevýhoda. To je zapeklitá otázka. Já jsem silný extrovert a musím stále být mezi lidmi, ale jsou chvíle, kdy si připadám jako introvert. Někdy bych chtěl být jedináčkem, ale myslím si, že výhody to nemá. Pozornost je na všechny stejná. Někteří sourozenci jsou introverti, tak je na ně pozornost menší.
Jsou některé věci, které Vás z minulosti trápí, limitují? A jak vlastně pohlížíte na svou minulost, kterou Vám život připravil? Jako něco, co Vás posílilo, či naopak?
Od doby, co jsem na konzervatoři a můj život je z velké části v Praze, jsem změnil pohled. Pohybuji se mezi umělci, kteří jsou velice populární a mají něco málo za sebou, jak kariérně, tak i v osobním životě. Minulost, jak říkám. Minulost je minulost a teď je současnost. Nekoukám na to, co se stalo, jak to bylo. Příběh znám, zná ho mamka. Minulost nikdo zpátky nevrátí. Takže nyní se soustředím na současnost a na budoucnost. Tu ovlivnit můžeme, ale minulost ne. Hodně slýchám, že je to náhoda, že někdo přijde o svou biologickou rodinu, ale já na náhodu nevěřím. O příběhy se postará vesmír, a tak to je. A každý má štěstí, ale musí se s tím dobře a chytře naložit.
Jaký moment byl ve Vašem životě nejtěžší?
Neodpovím, shrnuto v předchozí otázce.
Co byste vzkázal dětem a mladým lidem, kteří jsou v podobné situaci, jako jste byl Vy? Že nemůžou vyrůstat ve své biologické rodině.
Vzkazuji: Mějte se rádi a važte si toho, že máte střechu nad hlavou. Někdy se příběh musel uskutečnit, ale nás posílil a my to nevzdávali. Važte si toho, že máte plyšáka, telefon. Važte si toho, co máte, na světě je spousta rodin a dětí, které nemají domov, vodu, co pít, nemají vzdělání, protože to jinak nejde. Nemají hračky. Važte si toho, co opravdu máte. Pokud máte nejnovější iPhone či počítač, tak se v žádném případě nevychloubejte, a važte si toho, že máte tuto možnost.
Blíží se Vánoce, jak tyto svátky prožíváte doma s rodiči a sourozenci? A těšíte se na ně?
Vánoce jsme si užili, ale utekly velmi rychle.
Je něco, co byste rád řekl, dodal, nebo vzkázal někomu něco?
Pokud máte sen, je potřeba ho vyslovit dost nahlas. Protože přání se opravdu plní.
S pozdravem Adam Herman a těším se na další setkání, třeba i na nějakém koncertě.
MĚJME SE RÁDI.
Děkujeme Adamovi a přejeme mu vše dobré na jeho životní cestě!