Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, DrSc., (*16. 8. 1922 v Kladrubech, † 26. 10. 2004 v Praze) byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace (deprivace je strádání nedostatkem uspokojení nějaké z důležitých potřeb, vede k vážnému narušení citového a rozumového vývoje dítěte). Byl moderním reformátorem péče o děti, zdůrazňující nezastupitelnou úlohu rodiny. Spolu s Josefem Langmeierem zpracoval monograficky koncept psychické deprivace v dětství. Po více než 30 let sledoval vývoj dětí, pocházejících z rizikových podmínek (děti z dětských domovů, vesniček SOS, nechtěné děti aj.).

V roce 1950 nastoupil Zdeněk Matějíček jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo sledovat mimo jiné vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo O psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v nichž jim bylo odepřeno naplňování mnoha základních potřeb duševní a sociální povahy, prokázali autoři, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a její negativní důsledky poznamenávají tyto děti jako skupinu až do dospělosti. Výsledky své práce publikovali v knize Psychická deprivace v dětství. Ta vzbudila velkou pozornost v Československu (čtyři vydání) i v zahraničí, kde byla přeložena do angličtiny, němčiny a ruštiny. Také se stala tématem slavného filmu Děti bez lásky (1963) režiséra Kurta Goldbergera, na kterém Matějček spolupracoval, v němž pomocí autentických snímků srovnávali podmínky vývoje dětí v ústavním prostředí a v rodině. Snímek byl prezentován v zahraničí, získal řadu ocenění, měl vliv na všeobecné mínění a v konečném důsledku i na legislativu (vydání nového zákona o rodině, který vstoupil v platnost roce 1965). Vlivem knihy a filmu začala institucionální výchova v Československu slábnout. Měly i přičinění na prodloužení mateřské dovolené v 60. a 70. letech – na poměry tehdejšího světa na unikátní tři až čtyři roky. O snímku se také mluví jako filmu, který změnil pohled na jesle (záběry na místnosti zaplněné postýlkami, skupiny dětí lačných po lásce, přetahující se o jednu zdravotní sestřičku, dítě čekající na maminku, která nejde… Smutný film je velmi živě, až vtipně komentovaný.)

… můžete zhlédnout zde: Film Děti bez lásky PHDr. Zdeněk Matějček – YouTube

 

Z obsáhlé tvorby pana Matějíčka doporučujeme:

  • Psychická deprivace v dětství
  • Výpravy za člověkem
  • Rodiče a děti
  • Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte
  • O rodině vlastní, nevlastní a náhradní

Psycholožky NRP