Jak je to vlastně s názorem dětí, které vstupují do pěstounské péče? Zapomínáme nebo nezapomínáme ptát se dětí? A když názor zjistíme, umíme s ním pracovat? Pojďme se podívat na příběh Elišky, která ve věku 9 let našla novou rodinu v podobě pěstounské péče.

Eliška – dívenka s velkýma zvídavýma očima, plná obav, co se stane s jejím maminkou, co bude dál s ní. Eliška, jejíž maminka se pod tíhou psychiatrické diagnózy dostala do léčebny a nemohla tak pečovat o jedinou dcerku Eli. Musíme si přiznat z pohledu sociálních pracovnic, že mamka nezvládala péči již dříve, přestože rodině byla poskytována podpora a pravidelná pomoc. Mamka často zapomínala, kde je, s kým je, co má dělat a proč to má vlastně dělat. Eli v podstatě přebírala povinnosti o domácí práce, rozhodovala o denním režimu svém, ale i matky.

Láska k matce? Láska maminky k Eli? Nepochybujme … pouto, které se nepřetrhne nikdy.

Zásah ze strany OSPOD byl již nevyhnutelný a Eli, která neměla oporu v širším příbuzenstvu, neboť se hledalo již dříve, musela do dětského domova. Přechodní pěstouni v kraji nebyli volní a kontakty Eli a mamky neměly být přerušeny, Eli zůstala tedy poblíž.

Ptáte se, jestli je těžké najít pro děvčátko jiného etnika, v takovém věku a s kontakty, dlouhodobé pěstouny? Odpověď zní:

ANO

Přesto všechno se zadařilo a pěstounskou rodinu, která byla vytipována, oslovena s příběhem Eli, krajský úřad našel. Když se taková věc zadaří, přináší to na všech stranách radost.

Došlo k prvnímu kontaktu pěstounů s děvčátkem. Dobré. Došlo k první návštěvě děvčete u pěstounů. Dobré. Došlo k pohovoru kolizního opatrovníka k soudnímu řízení s děvčetem.  Zádrhel. Eli řekla: „Já nechci k pěstounům, když nemůžu k mami, chci zůstat v dětském domově.“

Jaké zděšení začalo na všech frontách, situace Eli je vážná, rodina pro Eli je záchrana. Je skutečně chybně vybráno? S čím vším se Eli potýká? Co se jí na rodině nelíbí?

Díky sociální pracovnici a díky pracovníkům dětského domova, kteří začali pátrat po příčině, se zjistila tato skutečnost: děti v dětském domově měly Eli říci, že jakmile půjde do pěstounské rodiny, nikdy už neuvidí mámu.

Jak to dopadlo? Eli je v rodině pěstounů již 3 roky, prvních pár měsíců byla v tzv. předpěstounské péči, aby si všichni vyzkoušeli, zda skutečně Eli pozná, že pěstouni dodrží své sliby, povinnosti a Elišce umožní kontakty s mamkou. Eli se dala šance, jak svůj názor změnit. A Eliška skutečně svůj názor po určité době změnila.

Eliška je třetím rokem v pěstounské rodině spokojená a s mami se vídá pravidelně.

Pojďme se prosím zamyslet nad tím, jak málo může přispět k tomu, že se dostatečně (ne)bude rozkrývat pozadí příběhu, dostatečně rozkrývat postoje pěstounů, rodičů a nebudou se dostatečně rozkrývat názory a postoje samotných dětí.

Tým NRP