Cesta přechodného pěstouna, který se snaží krátkodobě postarat o dítko a po určité době ho předat k opečovávání dál do nové náhradní rodiny, je leckdy klikatá. Cesta takového pěstouna se může změnit v jinou formu pěstounství.

…. a o tom všem jsme si povídali s naší pěstounkou na přechodnou dobu, paní Danielou. U rozhovoru byla přítomna i malá dívenka, která se tak stala středobodem zhmotnění myšlenek paní pěstounky.

Můžete, prosím, popsat vaše první impulsy pro cestu pěstounství?

Postupně jsem si všímala tří indicií. Pracovala jsem u dětí a zároveň pomáhala manželovi při práci s obchodem. Zjistila jsem, že ke své vnitřní spokojenosti potřebuji kontakt s dětmi. Jednoho dne k nám přijeli mí rodiče a přivezli sebou noviny s uveřejněným článkem o pěstounech, ale myšlenku na pěstounství jsem v té době ještě odsunula. Dalším impulsem se pro mne stal televizní pořad, ve kterém zmiňovali kromě dlouhodobého pěstounství i pěstounství krátkodobé. Znovu jsem doma našla zmíněné noviny a zajímala se o další a další informace. Musím zmínit jednu podstatnou věc, ve svém muži jsem měla velkou oporu.

Již jsem opečovala několik dětí v rámci přechodného pěstounství. S mojí rodinou jsme byli rozhodnuti, že si požádáme o staršího chlapce jiného etnika, kterého jsme měli v péči řadu měsíců. Nakonec se ale podařilo najít chlapcovu babičku, která má klučíka v péči dodnes. S Michálkem, který mi dodnes říká „teto“ zůstáváme pořád v kontaktu, za což jsme všichni v rodině rádi. Často vzpomínám třeba na to, jak mě s citem přikrýval nohy dekou a říkal: „Teto, určitě ti je zima, tak já se o tebe taky postarám.“ Slova, která pro mě jsou velkou odměnou a ujištěním, že moje práce má smysl.

Prvně jsem se však přikláněla pro přechodné pěstounství, ale již s tím, že pokud se bude jednat o dítě, které se nebude moci vrátit do své vlastní rodiny nebo se mu nenajde rodina náhradní, budeme s manželem zvažovat pěstounství na dlouhou dobu.

Popíšete mi vaše rozhodnutí, kdy se z přechodného pěstounství stane pěstounství dlouhodobé?

Soudním rozhodnutím jsem do přechodné pěstounské péče dostala další děťátko, které jsem si přivezla domů. Od první chvíle jsem si všímala, že nejen já, ale i můj muž cítíme k malé slečně něco hlubšího. Cítila jsem vnitřní klid a pohodu, kterou mi malá Natálka předávala. Přitom to byla ona, která potřebovala být opečovávána. Čekala jsem samozřejmě také na reakci dětí a mých rodičů, což byl to takový test naší rodinné soudržnosti. Postupně jsem zjistila, že i širší rodina reaguje na malou jinak, než na ostatní předchozí děti. Ptala jsem se dívenky samotné, co ona na to říká. Cítím, že to zvládnu, ale musím samozřejmě myslet nejen na sebe, ale i na ostatní členy rodiny. Je však potřeba také počítat s možností, že by Natálka mohla jít zpět do biologické rodiny, nebo se může najít vhodná pečující osoba z její širší rodiny.

Vnímáte rozdíly mezi přechodným pěstounstvím a dlouhodobým?

Principy pěstounství zůstávají stejné – povinnost školení, využívání podpory své doprovázející organizace. Mám štěstí na bezvadnou klíčovou pracovnici, která ve své práci naprostým profesionálem, ale zároveň má i velmi lidský přístup a pochopení. Dále spolupracuji s orgánem sociálně-právní ochrany dítěte. Osobně vnímám jako velmi důležité podporování kontaktů mezi sourozenci, protože Natálka má spoustu dalších bratříčků a sestřiček. V případě Natálky by to pro nás byla zásadní, ale úžasná změna: Uvidíme jí vyrůstat!

Chcete vzkázat něco budoucím pěstounům?

Přála bych každému, ať je to žena nebo muž, kdo se rozhodne touto cestou jít, aby věděli „proč“ to dělají. Já sama to vím. Tato práce totiž přináší radost! A díky této radosti se dají překonat i případné překážky, které samozřejmě život přináší.

Děkujeme za rozhovor paní pěstounce, které v tuto chvíli, kdy čtete tato slova, soud svěřil Natálku do dlouhodobé pěstounské péče.

hm