Ženy maminky se často ptají na tzv. kontaktní rodičovství, které je v rámci ČR v současné době propagované a velmi populární. V zahraničí je tento výchovný přístup známý jako „attachment parenting“. Jedná se o přesvědčení o prospěšnosti častého fyzického kontaktu s dítětem a neustálého reagování na jeho potřeby, které může být v oblasti rodičovského chování manifestováno různými způsoby. Prostředky kontaktního rodičovství jsou např. kojení, nošení v šátku, společné spaní, bonding po porodu, okamžité reagování na pláč dítěte, vymezování se proti autoritářské výchově, respektující komunikace, partnerský přístup.
Když u dítěte nastane batolecí období řada maminek zažívá rozpor mezi představou o kontaktním rodičovstvím a skutečností, začíná o kontaktním rodičovství pochybovat, má pocit, že některé doporučované výchovné prostředky tzv. přestávají fungovat.
Žádost versus potřeba dítěte.
U novorozenců a kojenců rodič přirozeně reaguje na jejich potřeby a naplňuje je. U batolat a dětí staršího věku je již třeba více rozlišovat mezi potřebou a žádostí. Nejen v rámci praktikování kontaktního rodičovství se však mezi potřebou a žádostí (přáním) dítěte, často stírá rozdíl. Naplňování chtění, žádostí a předcházení pocitu diskomfortu u dítěte se poté pro spoustu rodičů, zejména matek stává vyčerpávajícím a obtížně realizovatelným. Dostávají se do konfliktu s vlastními potřebami, potřebami partnera a ostatních členů rodiny.
Období vzdoru versus naplňování potřeb dítěte.
Pokud je dítěti vycházeno vstříc ve všech jeho potřebách a žádostech, ve starším batolecím věku u něho rodiče často nezaznamenávají tzv. období vzdoru. Dítě totiž nemá proti čemu vzdorovat a vymezovat se, protože neustále dostává vše, co požaduje. Z vývojového hlediska je pro dítě období vzdoru velmi podstatné k rozvíjení autonomie, samostatnosti a mělo by mít podporu rodiče, aby si touto vývojovou fází přirozeně prošlo. Potřebuje se učit prosociálnímu chování – i prostřednictvím kolizí mezi vlastními potřebami, realitou a potřebami okolí, a zároveň se učit regulovat emoce. Rodiče často plní přání svého dítěte, aby u něho předešli diskomfortu či negativním emocím, tím mu však neumožňují učit se s negativními emocemi vyrovnávat a zpracovávat je. Rozvoj a trénink dovedností spojených s prosociálním chováním a regulací emocí dítěti velmi usnadňuje zapojení do kolektivu a rozvíjení vrstevnických vztahů.
Proč nefungují dohody s batolaty?
V rámci kontaktního rodičovství mají někdy rodiče s batolaty snahu vytvářet tzv. dohody, aby naplnili ideu partnerské, respektující komunikace a nerozhodovali tzv. za dítě. Tyto dohody však často u batolat tak úplně nefungují. Proč tomu tak je? Dítě v batolecím věku je převážně orientováno na přítomnost – na to co aktuálně vidí, slyší, prožívá apod. Vzhledem k jeho nedostatečné zralosti v oblasti rozumových a rozhodovacích schopností ještě nedokáže reálně zvažovat vztah mezi příčinou a následkem a zároveň vybírat mezi více možnostmi ve vztahu k vlastní potřebě či potřebám okolí. Při vytváření dohody s rodičem proto často volí poslední možnost, kterou rodič nabízel, protože tu jedinou si zapamatovalo, nebo tu, která mu přijde něčím nová či nějak zajímavá, bez ohledu na reálné preference. Poté si rodič často připadá bezradný a diví se, proč dítě dohodu nedodržuje, dělá si, co chce, požaduje něco jiného, než bylo domluveno. Dohody s batoletem zkrátka příliš nefungují. Uzavírání dohod je z vývojového hlediska smysluplnější až u starších dětí – školáků, kteří již bývají natolik vyzrálí, aby byli schopni obsah dohody s rodičem reálně uvážit a posléze dodržet. Batolata potřebují ze strany rodiče laskavé a citlivé nastavení jasných a srozumitelných hranic, které jim poskytuje pocit bezpečí a jistoty.
Rizikem při následování jakýchkoli trendů a výchovných přístupů (nejen kontaktního rodičovství) je nedostatečná reflexe přirozených potřeb dítěte v rámci jednotlivých vývojových období.
Aktuální zajímavý výzkum v oblasti kontaktního rodičovství realizovaly V. Hanáčková a Z. Masopustová z FSS MU Brno. Byl publikován v časopise Československá psychologie (1/2020). Sběr dat proběhl prostřednictvím rozhovorů se ženami praktikujícími kontaktní rodičovství v České republice.