Jiná cesta k osvojení – „přímá adopce“
- pohled a zkušenosti pracovníků náhradní rodinné péče KÚ KHK
Forma náhradní rodinné péče a způsob, kterým lze urychlit celý zákonný proces osvojení (adopce) s sebou nese spoustu kladů, ale i rizik. Podoba osvojení, která vyžaduje na obou stranách – jak na straně dítěte, tak na straně vybraných osvojitelů – velmi dobře vyhodnocenou celou situaci, kde v popředí musí být vždy zájem dítěte, a nebudou nijak narušována jeho práva. Právo na identitu, právo na rodinu, a s tím související právo na spravedlivý zákonný proces.
I náš kraj se setkal za poslední rok s několika příběhy dětí, kterým se podařilo zprostředkovat rodinu v režimu tzv. „přímé adopce“, na kterém měl možnost se podílet a odsledovat tak jeho zákonnost. Vnímáme celý proces především jako mozaiku, která je tvořena profesionálním přístupem všech účastníků – od sociálních pracovnic pracujících s celou biologickou rodinou dítěte, která péči o dítě odmítá, či pečovat nemůže, až po pracovníky tipující vhodnou rodinu z evidence zařazených osvojitelů tak, aby celý postup byl v režimu zákona.
Pojďme si nejprve připomenout v jakém legislativním rámci se pohybujeme, pokud hovoříme o osvojení jako takovém.
V první řadě je zapotřebí zdůraznit, že jde o statusovou změnu – vzniká zde právní poměr dítěte a jeho osvojitelů. Oporu hledejme v Zákoně č. 89/2012 Sb., obč. zákoník ve znění pozd. předpisů (rozmezí §794 – §854 týkající se osvojení). Procesní aspekty nalezneme v Zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozd. předpisů (subsidiárně č.99/1963 Sb., obč. soudní řád, ve znění pozd. předpisů).
V případě osvojení dítěte se nejčastěji setkáváme se souhlasy rodičů dítěte:
⇒ Souhlas blanketní nebo s přímým uvedením osvojitele
Souhlasy se provádějí před soudem a místní příslušnost soudu zde není podstatná. Sociální pracovnice se snaží s celou rodinou dítěte komunikovat, podporovat ji a pomáhat jí v jednotlivých krocích. Pokud se uvede do prohlášení o souhlasu s osvojením dítěte, který činí zákonný zástupce dítěte před soudem (pozor na zákonné lhůty, které se musí vždy dodržet, tzn. i v případě přímého osvojení – matka dítěte uděluje souhlas po šestinedělí; dále plyne tříměsíční lhůta pro možnost odvolání jejího souhlasu), uvede jméno konkrétních osvojitelů, jedná se tak o zákonnou „přímou adopci“.
Souhlas rodičů s osvojením dítěte se vyžaduje, až na případy jmenované zákonem!
Princip zprostředkování:
- Zprostředkování státem je obecným pravidlem, které lze překonat přímým osvojením
- Nedovolené zprostředkování – přestupek
- Majetkový prospěch při zprostředkování – skutková podstata trestného činu
Připomeňme si titulky v médiích, které nám signalizují rostoucí nešvar takového zprostředkování a prosím, nezavírejme oči před takovou realitou:
- „Chudé matky vymyslely způsob, jak legálně prodat dítě a pomoci si k penězům“
- „Hledáme těhotnou maminku“
- „Děti na prodej“
Pokud si bezdětné páry hledají dítě tzv. „na vlastní pěst“, musíme připomenout, že se mohou dostat do problematických, až rizikových situací, které nejsou schopni následně vyřešit. V takovém případě se nejedná o zprostředkování, na kterém se KÚ KHK podílí, KÚ zprostředkovává náhradní rodinnou péči pouze z evidence zařazených osvojitelů, kteří prošli celkovou přípravou.
Pojďme se ale nyní zaměřit na dobrou praxi a příběh rodiny, která přijala dítko do přímé adopce. Jsme velmi rádi, že se můžeme o takový příběh podělit.
Na OSPOD (odd. sociálně-právní ochrany dětí) se dostavila gravidní žena v pokročilém stadiu těhotenství, která uvedla, že si přeje dát své dítě do osvojení, žádá o vytipování osvojitelů a přeje si se s nimi osobně setkat (matka projevuje přání vědět, v jaké rodině chlapec bude). Budoucí matka sama vyhledala pomoc sociálních pracovnic, které se nejprve snažily matku motivovat k osobní péči o dítě, zjišťovat možnosti podpory a péče v její širší rodině, nabídly matce psychologickou pomoc.
Žena porodila zdravého chlapečka, kterého ponechala v porodnici, kde opět uvedla, že chlapce přenechá do osvojení. Biologický otec dítěte nebyl uveden v rodném listě a matka odmítala uvést jeho identitu. Žena byla poučena ze strany sociálních pracovnic o zákonných lhůtách udělení osvojení a dalším postupu v režimu zákona. Nezletilý chlapeček byl nahlášen ke zprostředkování osvojení na Krajský úřad v Hradci Králové, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, které eviduje děti do náhradní rodinné péče a eviduje také zařazené osvojitelé, kteří si prošli zákonnou přípravou.
V rychlém časovém sledu probíhalo vhodné natipování osvojitelů k nezletilému. Jak uvažoval KÚ KHK při výběru osvojitelů? Nejprve byl brán zřetel na psychologický profil osvojitelů; dále jaké bude jejich působení na matku při osobním setkání; kvalifikovaný odhad ohledně zkušeností v případě, že by nezletilý nebyl konečným rozsudkem soudně svěřen do jejich péče. Po vytipování proběhlo oslovení samotných osvojitelů a osobní jednání na KÚ KHK, vydáno oznámení o vytipování k nezletilému, dle kterého mají právo se s dítkem seznámit a podat návrh k soudu na svěření chlapce do jejich péče.
A jaký byl postup ze strany OSPOD dítěte:
- Setkání matky s osvojiteli
- Velmi hezká zpětná vazba ze strany matky na osvojitele – dojemné setkání
- Souhlasný projev ze strany matky k osvojitelům
- Okamžité podání návrhu osvojitelů k soudu – návrhu vyhověno ze strany soudu (matka nejprve dala souhlas bez vztahu k určitým osvojitelům, následně připojila souhlas k návrhu budoucích osvojitelů)
Jaké jsou výhody tohoto příběhu?
Žádný mezistupeň péče přechodných pěstounů, či dětského domova, ale připravená nová rodina osvojitelů přijmout dítě se všemi riziky, včetně zodpovědnosti vůči biologickému rodiči, který si může v rámci zákonných lhůt svěření dítěte rozmyslet z vážných důvodů.
Každý příběh nese svá rizika, každý příběh nese s sebou svoji jedinečnost! Každý krok je nutný uvážit v zájmu dítěte!
Jaké otázky si můžeme klást:
- Odhalená identita osvojitelů vůči biologickým rodičům je výhodou, či nevýhodou?
- Je skutečně vhodné každé dítě do přímé adopce?
Krajský úřad Královéhradeckého kraje se jednoznačně staví do role individuálního posuzování každého příběhu dítěte, s jeho jedinečností a vždy je připraven podílet se na rozhodování možnosti, zda takové dítě je vhodné do tzv. přímé adopce, či nikoliv. Šablonovitý postup není vítaný, přesto je nutné vnímat zákonné mantinely takového svěření dítka do péče nových pečovatelů, osvojitelů.