Kladete si stejnou otázku? Rozhodli jsme se biologických dětí pěstounů zeptat přímo, co na to říkají, že jim do rodiny přibyly dvě sestřičky.

Pár týdnů uběhlo po příchodu dvou malých sestřiček (ve věku 5 a 6let) do rodiny dlouhodobých pěstounů. V krásném prostředí, nejenom chápáno co do lokality, je očekávala „připravená“ rodina pěstounů. Co vše se odehrávalo a odehrává v myslích dětí, které jsou již v této rodině zakořeněny, jaký pohled na příchod dvou malých slečen mají nyní s odstupem pár týdnů?

Děkuji tímto za zpětnou vazbu Verče, Aničce a Bohouškovi a za jejich odvahu zhmotnit do písmen to, co prožívali, či prožívají. Pojďme si zkusit odsledovat jejich postoj v průběhu času, vždy s nějakým odstupem……

Je těžké smířit se s tím, že už nebudeme rodina, jako jsme byli dřív, ale budeme mít další dvě holčičky, které vyžadují hromadu pozornosti. Holčičky na sebe pořád upozorňuji, jak už jsem zmínila, potřebuji pozornost. Když člověk něco chce říct nebo chce mít rodiče na pět minut pro sebe, hned přijdou. Výhodou ale je, že chodí brzy spát a tím pádem máme chvilku čas s rodiči, kdy do toho nikdo nemluví. Se sourozenci jsme vždycky bývali a stále jsme parta, která pevně drží a nikoho do ní jen tak nepustí. Holčičky jsou jinak roztomilé a myslím si, že nás naučí mnohému co budeme v životě potřebovat. Když k nám přišli, tak jsme tak nenápadně pozorovali rodiče a jejich chování. Bylo to něco, co jsme nedělali schválně, ale zároveň jsme to prostě dělali a všechny tyto informace, které jsme si nastřádali se nám ukládaly do mozku. Následovalo to, že jsme rodičům vůbec nevěřili a mysleli jsme si, že je brání. Nebylo to ale takové to, že byste si rozumně něco vymysleli, ale bylo to to, co vám automaticky naskočí do mozku a vy vlastně ani nevíte co to je a proč to tam je. Když jsme nad tím přemýšleli, tak jsme zjistili, že obavy jsou zbytečné. Docela se bojím, že naši kamarádi nepochopí to, jaké to pro nás je a budou se nám snažit říct, že je to super, že jsme si je vzali a prostě tak.      Veronika 14 let

Když k nám přišly holky, byla jsem z nich nadšená, ale druhý den mé nadšení opadlo. Začala jsem je vnímat jako vetřelce a žárlila jsem na ně. Často se moje pocity mění ze dne na den. Jednou jsem na ně milá a bavím se s nimi a druhý den jsou to zase nepřátelé. Za ten měsíc, co jsou u nás se to zlepšuje, ale je to těžké. Anna 17 let

Začátek byl těžký. Velmi mě štve, když si holky vymručují práci, činnost, předmět…, který jsme dříve nedostávali např. ze začátku chtěly vždy po obědě mléko. Na Julii mi vadí, že na mě žaluje rodičům, i když jsem schopný to říci sám. Někdy mě štve, když Melisa lže. výhodou je, že rodiče se jim občas déle věnují, a proto můžu déle hrát hry na počítači. Bohuslav 11 let

Děkuji za rozhovor na dálku a přejeme hodně trpělivosti …

Hm

16.4.2020