„Je pro mě velikým zadostiučiněním, když děti přijdou a řeknou: ‚Maminko, máme tě rádi.“

Děkujeme paní pěstounce za její otevřenost při sdílení příběhu a ponecháváme tímto dále na čtenáři, aby si sám v sobě rozehrál myšlenky ohledně tématu náhradní rodinné péče, případně vlastní zkušenosti týkající se pěstounství. Je důležité si uvědomit, jak je každá role v procesu náročná a zodpovědná, ať jsme pěstounem, klíčovým pracovníkem doprovázející organizace, či sociálním pracovníkem na úřadě a případně se i pokusili promítnout do jiné role, než v jaké se zrovna nacházíme.

Kritika, se kterou se jednotlivé role ve své pozici setkávají, je i z našeho pohledu velmi nutná. Pojďme si připomenout pár výroků, které jsou poplatné i v dnešní době.

„Kritika nemusí být příjemná, ale je nezbytná. Plní stejnou funkci jako bolest v lidském těle. Upozorňuje na nezdravý stav věcí.“
– Winston Churchill

„Právo kritizovat má ten, kdo má srdce pomáhat.“
– Abraham Lincoln

Teď už samotný příběh pěstounky, část druhá:

„Je pro mě velikým zadostiučiněním, když děti přijdou a řeknou: ‚Maminko, máme tě rádi.‘

V dnešní části rozhovoru se s pěstounkou pobavíme o žárlivosti dětí, rasismu, těhotenství a jejich očekávání od pěstounství. Sama pěstounka doplní v rozhovoru k tématu pěstounství to, co jí přijde důležité. Co to bude? Snad i dnešní část bude pro vás inspirativní.

Hovořila jste o tom, že máte v péči svěřeno romské dítě. Setkala jste se v okolí s rasismem, nebo naopak s bezproblémovým přijetím?

V péči máme dvě děti romského etnika a jedno poloromské. S rasismem jsme se samozřejmě setkali, a to bohužel od souseda, který má nevybíravé poznámky. Ač naše svěřené děti jsou máloleté a nikdy nikomu neublížily, nesou si do života úděl minoritního etnika.  Jinak okruh našich přátel je natolik inteligentní, že nikdo s etnikem neměl problém. Někdy vznikly i úsměvné historky, když si neuvědomili, že před námi dělají vtipy na o Romech, když s námi romské děti žijí.

Máte vlastní děti. Jak lze předejít problémům žárlení, pocitu „muset se o rodiče dělit“ apod.?

Vzhledem k tomu, že naše děvčata byla předem připravována, řekla bych, že nikdy nežárlila, ale to by bylo nejlépe probrat přímo s nimi.  Naše holky mají, stejně jako my, vyvinutou silnou sociální empatii a od dětství pomáhají. Jsou báječné.

Vám se podařilo po přijetí dětí do pěstounské péče otěhotnět. Máte nyní v péči malé dítě, jak se vám daří to všechno zvládat? Přeci jen tři děti v pěstounské péči, které potřebují specifickou péči, mají své zatížení jako každé dítě v pěstounské péči, do toho dvě vaše velké dcery a nyní malé miminko. Máte nějaký recept, jak to vše s nadhledem zvládnout?

Tahle otázka mě hodně pobavila. My vlastně už žádné dítko mít nikdy neměli, takže to, že přišla malá na svět byl opravdu zázrak a ona si nás musela vybrat, takže jsme jí asi dostali za odměnu.  Naštěstí mám doma dvě veliké chůvy, které mi s dětmi neuvěřitelně pomáhají, bez dcer bych péči o malou a ostatní skutečně nezvládla.

Po narození malé, se u mě objevily veliké zdravotní komplikace, přeci jenom jsem rodila v 45 letech a díky dcerám jsme vše zvládli, takže jim patří neuvěřitelné díky. Nevím, jestli se dá vše s nadhledem zvládnout, jsou dny kdy toho máme opravdu všichni dost. Ale s přibývajícími měsíci se vše lepší.

Pořád je pro mě velikým zadostiučiněním, když děti přijdou a řeknou: „Maminko, máme tě rádi.” Nebo když si přijdou lehnout do postele a pomazlit se. Někdy se stane, že chtějí všichni menší spát v ložnici, a řekněte jim, že ne. Když například přijdu pro děti do školky, těší na mě… Jsou to drobnosti, které ovšem naplňují naše životy. Není nad bezpodmínečnou lásku.

Naplnila pěstounská péče vaše obavy i očekávání?

Rozhodně jsme rádi, že jsme do pěstounství šli. Mít sílu klidně bych si brala děti do péče stále, ale každý máme své limity a myslím, že naše rodina je má naplněné. Během příprav nás strašili, že největší komplikací budou děti, ale my máme tu zkušenost, že, ač mají děti specifické potřeby, tak se s pomocí odborníků dá mnohé vyřešit. Nám hodně pomáhá paní psycholožka, se kterou spolupracujeme již 10 let. Ze začátku nám prostě nejvíc škodily úřady.

Je něco, co byste ráda k tématu řekla, co tu nezaznělo a přijde vám to důležité?

Každý, kdo se chce věnovat dětem, musí vědět, že to nejsou štěňátka, která lze dát do útulku. Tahle péče je prostě na léta a ta mohou být skutečně náročná. Jsou dny zalité sluncem a dny, kdy se přežene hurikán.  Důležité je, aby partneři byli ve shodě a měli oba stejný cíl. Bohužel jsme viděli již pár rozpadnutých manželství díky pěstounské péči. Vztah skutečně dostává zabrat, sami jsme si prošli několikrát vztahovou krizí, kdy vlastně nevíte, zda máte problém, protože vychováváte cizí děti, nebo že jednoduše stárnete a mění se vaše priority, potřeby a touhy.

Ani já nemám recept na dokonalé zvládnutí života. Vychováváme šest dětí, každé je jedinečné a na každé platí úplně jiný výchovný mechanismus. Co nám fungovalo u jednoho dítěte, selhávalo u druhého. Dobré je hlavně nezapomenout na to, že děti mají jiné rodinné pozadí a že jejich reakce se nám mohou zdát zcela mimo, ale ony samy nevědí, proč to tak mají.

Hlavně prosím všechny budoucí pěstouny, pracujte s dětmi a brzy jim vysvětlete – třeba formou pohádek –, jak to v životě mají. Tím je připravíte na nečekané podpásovky z okolního světa.

Nejlepší rady získáte vždy jedině od zkušených pěstounů.