Přiznám se, že mě fascinuje kolotoč jménem ROK. Měsíc po měsíci, čtyři roční období, Vánoce, Velikonoce, prázdniny… Stále stejné zastávky, jistota, ale i nuda, vzrušení z jízdy i stereotyp předvídatelného.

Již několikrát jsem vám v říjnu psala. Dnes vybírám zajímavý dotaz k hostitelské péči:

Začnu oficiálními informacemi, které najdete na odkazu:

https://stansenahradnimrodicem.cz/hostitelska-pece-v-praxi-kralovehradeckeho-kraje/

Moje úloha je ve vysvětlování a možná i předávání pohledu z jiného úhlu. Mnoho lidí, a hlavně žen, se dívá na problematiku náhradní rodinné péče optikou „toulavého koťátka“:

Jé, tady je malý bezbranný tvoreček, který je špinavý, hladový, možná má blechy a potřebuje domov, útěchu a náruč.

Někteří lidé, hlavně muži, vidí realitu počůraného koberce, rozdrápaného gauče, bleších štípanců a nočního vstávání s mňoukající obludou za dveřmi ložnice, protože se jí stýská po vaší společnosti. Realita je někde uprostřed. Zraněné děti se mohou tvářit jako vyděšená koťátka, ale rozhodně alespoň počáteční realita je blíže kotěcí stvůře s počůraným kobercem, rozdrásaným gaučem a nočními děsy.

V žádném případě nikoho nechci odrazovat, ale ukazuji realitu, několikrát odžitou u nás doma a mnohokrát s rodinami, které vedu v terapii.

Je dobré si uvědomit, že hostitelská péče je hlavně pro příbuzné či rodinné přátele dětí, tzn. už se znali dříve, ale daná osoba nemá podmínky o dítě pečovat, takže je umístěné v ústavní péči a tahle teta za ním chodí a bere si ho na prázdniny. V tomto případě je to na místě, je to pochopitelné a logické, že dítě neztratí se svým umístěním všechny bezpečné vazby a situaci rozumí a přijímá ji. A vlastně se pro něj ve vztahu k téhle tetě nic nezměnilo – s maminkou k ní taky chodili občas na návštěvu a s jejími dětmi jezdilo v létě na tábor.

Jiná situace je, pokud si někdo chce dítě „půjčovat“ na víkend na výlet a dělat mu hezky. To je pro dítě matoucí a je potřeba s tím takto pracovat. Je dobré brát v úvahu několik faktorů:

  1. Jak dítěti vysvětlím, že si chodím právě pro něj a Péťa, Míša, Káťa, Helenka, Vojtík, Kuba a ostatní děti zůstávají v domově a žádná hodná teta si je nebere?
  2. Jak vysvětlím vlastní rodině, že tohle dítě si jen půjčujeme a zase vracíme?
  3. Jsem schopen udržet celý vztah jen v rovině „nějaká cizí teta a výlety“ nebo za půl roku už bude dítě na naší rodinné oslavě, v létě s námi pojede na dovolenou a za rok si ho budeme brát do pěstounské péče?

Shrnu v několika bodech, z čeho lze vycházet:

  • Půjčuji si zraněné dítě, nedůvěřivé, zmatené, opuštěné. Je to jako chodit venčit psa z útulku-tu chvilku venku si užije, ale nechápe, proč si ho nenechám a znovu a znovu ho vracím někam, kde se mu nelíbí a je tam sám.
  • Každé dítě se po nějakém čase bude snažit vytvořit trvalý vztah. Může po vás chtít třeba telefonní číslo a volat vám denně do práce, že se mu stýská a kdy zase přijdete.
  • Dítě může zkreslovat realitu (to, co zažilo (máma s tátou mě týrali-ve snaze ve vás vyvolat lítost), to, jak žije (byli jsme s děcákem v Alpách, pojedeš tam se mnou taky?-ve snaze vyždímat z vás co nejvíc), může vyloženě lhát (Nikdy nemáme v děcáku zmrzlinu!).
  • Dítě mívá biologické příbuzné, kteří se třeba budou chtít s vámi kontaktovat, chtít po vás peníze, pomoc atd.
  • Přednost vždycky musí mít moje biologická rodina! (hlavně manžel/ka a děti)
  • Přednost také mám já sám. Nejdříve musím mít dost času, klidu, energie a vztahové jistoty. To znamená, že všichni okolo mě souhlasí, že se v naší domácnosti bude objevovat cizí zraněné dítě.
  • A rozhodně ho nepořizujte na hraní svým dětem nebo vnoučatům! Tyhle děti nejsou na hraní, potřebují spoustu času na léčbu svých zranění, projevují se jako sobci, nejsou příkladem věrného a zdravého kamaráda.

Někdy je pro mě opravdu těžké vám zprostředkovat nějaký názor, protože musím myslet z jedné strany jako dospělák, který se o tyhle děti stará, z druhé strany se snažím vám ukázat, co může mít v hlavičce dítě, kterého se to týká.

A žádné dítě rozhodně nechce být půjčováno a vraceno. V každém případě byste došli jednoho dne k větě: „Teto, a když máš pro mě postýlku i dost penízků na jídlo a výlety, tak proč u tebe nemůžu bydlet?“

Pokud vás tohle neuvede do rozpaků nebo vám to nevžene slzy do očí a máte na to zdravou pravdivou odpověď, které dítě bude rozumět, tak jděte žádat o hostitelskou péči.

Máma na pátou/terapeutka