Náš první díl seriálu „Mýty o OSPOD“ zaujal na sociální síti opravdu hodně diskutujících. Je znát, že téma ohrožených dětí a rodin oslovuje širokou veřejnost. A to je moc dobře. Za velký zájem děkujeme. V diskusi pod příspěvkem k tématu: „OSPOD děti neodebírá“ se objevilo několik trefných komentářů, a proto se k tématu vracíme s upřesněním několika nejčastějších podnětů.

O odebrání dítěte z rodiny rozhoduje sice soud, ale je to na návrh OSPOD!

Ano, je to skutečně tak. Návrh musí obsahovat velmi konkrétní důvody k tak závažnému zásahu do života rodiny. Rozhodujícím faktorem je naplňování potřeb dítěte. V loňském roce v našem kraji zažilo fyzické týrání, sexuální zneužívání nebo extrémní zanedbávání nejméně 442 dětí. To je tedy počet, který se podařilo odhalit a prokázat. Bohužel je více než pravděpodobné, že skutečný počet je vyšší.

Může být dítě z rodiny odebráno jen na základě dojmu sociální pracovnice?

To tedy opravdu ne. K návrhu OSPOD přikládá zprávy od lékařů, psychologů, pedagogů a také od svědků, kteří jsou s dítětem v kontaktu. Děti mnoho času tráví ve školce nebo škole, s trenéry, nebo svými příbuznými. Vždycky je to souhrn faktů a důkazů. Psychické násilí nezanechává modřiny a může být obtížněji rozpoznatelné. Sexuální zneužívání může být dlouho skryté a je třeba mnoho indicií, aby se dalo prokázat.

Názor dítěte nikdo nezjišťuje?

Nikoli! Názor dítěte je důležitou součástí šetření. I kdyby na něj sociální pracovnice nějak zapomněla, existuje standardizovaný postup, který tento krok nedovoluje vynechat. Přání dítěte však není stejný pojem, jako jeho potřeba. OSPOD proto zkoumá především naplňování potřeb dítěte, nejen jeho aktuální přání. Dítě v ohrožení málo kdy dokáže označit viníka, který mu ubližuje. Někdy má strach, někdy neví, že některé doteky nejsou v pořádku. Nezřídka se stává, že si i týrané dítě v daný okamžik přeje zůstat s násilným rodičem. Děti prostě mají rády své rodiče. I ty špatné. Názor dítěte se bere v potaz, není to však zdaleka jediné kritérium rozhodování.

Dítě může jít z rodiny třeba okamžitě, a rodič už ho neuvidí?

Nikoli! Pokud je dítě evidentně v akutním ohrožení života nebo zdraví, může být rychle přepraveno do bezpečí. To se týká velmi zjevných případů např.: batole uprostřed noci samo v parku, nebo dítě, které je pod fyzickým útokem dospělé osoby. Ale ani v tako explicitních situacích dítě systém „nespolkne“. Pokud není umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc tzv. ZDVOP, může jít přímo k pěstounovi na přechodnou dobu. Samo označení „přechodnou dobu“ ale dává tušit, že to není navždy. Může zde pobývat několik dní, týdnů nebo měsíců, délka pobytu se řídí konkrétní situací a příslušnými právními předpisy.

Ať už jde o ZDVOP, pěstounskou péči nebo dětský domov, všechny typy náhradní péče umožňují styk s rodiči a považují se za dočasné řešení. Snahou OSPOD je návrat dítěte zpět do rodiny, pokud je takový návrat pro dítě bezpečný.

Tolik obávané „předběžné opatření“ může být velmi rychlé, jeho účelem je však řešit situaci dočasně, než bude rozhodnuto o dalším postupu.

Soud rozhodne tak, jak mu OSPOD řekne?

Ne tak docela. OSPOD předkládá soudu různé důkazy, jak už jsme si vysvětlili výše. Soud si ale nezřídka vyžádá nějaké doplnění, posudek znalce, nebo soudce sám s dítětem promluví. V žádném případě neplatí, že je návrh OSPOD u soudu vždy automaticky podpořen. Má-li kdokoli obavu, že soud nemá všechny informace, může soudu dokládat další důkazy, zprávy nebo svědectví.

OSPOD nezasahuje tam, kde má?

Některé případy zanedbávání, týrání nebo sexuálních zneužití zůstávají léta skryté. Součástí ochrany dětí jsou všichni ti, kteří s dětmi přicházejí do styku. V mnoha případech, které OSPOD odhalí, se dozvídá, že: učitel si všiml,  ….lékaři přišlo zvláštní, …, sousedi často slyšeli….. nikdo z nich však nesplnil svoji zákonnou ohlašovací povinnost a neoznámil věc policii nebo státnímu zastupitelství. Pokud OSPOD neví, nemůže zasáhnout.

Stává se také, že se zásahem OSPOD není spokojený samotný oznamovatel. OSPOD však ve svém postupu nemůže oznamovatelem označenou osobu okamžitě určit za viníka a zároveň nesmí podávat o šetření podrobné informace. Navenek to může skutečně vypadat, že se vlastně po oznámení nic neděje. Pro další postup je důležité zjištění konkrétních skutečností a vyhodnocení míry ohrožení dítěte. Ochrana dítěte přitom může vyžadovat reakci už na závažné riziko, není vždy nutné čekat na definitivní prokázání všech skutečností. A věřte, že pro sociální pracovnice není těžší situace než ta, ve které „všichni tak nějak dobře víme, všichni naznačují, všechno to jasné vypadá…“, ale není důkaz. Soud nemůže rozhodovat podle dojmologie.

OSPOD zasahuje tam, kde nemá?

Řekněme si upřímně, že spokojených klientů má OSPOD málo. Zásah do rodinného života klient často vnímá negativně. OSPOD musí šetřit podněty i tam, kde se nakonec prokáže, že oznámení nebylo důvodné. Zjistí-li opak, rodič často s výsledkem nesouhlasí. Neví, proč nesmí dítě bít, když je jeho. Nesouhlasí s tím, že nezvládá dostatečně péči o dítě, když je pod vlivem drog. Nemyslí si, že povinná školní docházka je nutná.

OSPOD stojí na straně jednoho z rodičů?

Tento pocit se může objevit u rodiče, kterému soud ve věcech péče o dítě nevyhověl podle jeho představ. Tomu zabránit nelze. Rozvod je velice psychicky náročná záležitost sama o sobě a láska k dítěti tu nelehkou dobu násobí. OSPOD není na straně matky nebo otce. Je tu pro dítě. Je třeba zdůraznit, že za výběr partnera a vzájemný vztah dvou dospělých lidí OSPOD nenese odpovědnost.

Proč ten OSPOD obhajujete? Je snad neomylný?

Spíš se snažíme uvádět na pravou míru některá fakta. OSPOD není a nemůže být neomylný. Je to součást systému a systém tvoří lidé. Lidé jsou omylní. A to ti, kteří vykonávají velmi zodpovědnou práci. Chybují lékaři, psychiatři, piloti, lékárníci, zdravotní sestry, realitní makléři, učitelé, veterináři, soustružníci a ano i sociální pracovnice.

OSPOD nese odpovědnost za situaci rodiny?

Nikoliv! Za své jednání vůči dítěti nese odpovědnost především ten, kdo mu ublížil. OSPOD nemůže nést odpovědnost za jednání rodiče ani za rozhodnutí jiného dospělého. Pokud dítě trpí v rozvodovém sporu dvou rodičů, nikdo nemá moc hádky okamžitě ukončit, kromě rodičů samotných. Sociální práce na rozdíl od exaktních věd nemá k dispozici diagnostické metody, které by dokázaly přesně určit budoucí vývoj věcí.

OSPOD má své profesní kompetence a je odpovědný za kvalitu odborné sociální práce. Posuzování situace musí být objektivní a komplexní. Plán pomoci musí být reálný a pro klienta srozumitelný. Kontrola naplňování dohodnutých kroků musí být důsledná. To vše je třeba činit v omezeném čase, protože je třeba jednat rychle. Sociální práce na OSPOD probíhá často v časově a organizačně náročných podmínkách. I velmi dobře odvedená sociální práce může mít neblahý výsledek. Je to stejné, jako v medicíně. Ani ta nejlepší léčba někdy nemusí být účinná.

OSPOD nenese žádnou odpovědnost?

Nikoliv! Zaměstnanec OSPOD nese profesní odpovědnost za své pracovní postupy stejně jako jiní odborní pracovníci. Jeho práce podléhá kontrolám a hodnocením, stížnosti se prošetřují, pochybení mají své následky. Mimo požadovanou kvalifikaci – minimálně vyšší odborná škola, nebo na některých pozicích magisterský stupeň vzdělání, musí složit zkoušku odborné způsobilosti a povinně se každý rok odborně vzdělávat v akreditovaných kurzech. Drží pohotovosti a když je třeba vyjíždí o víkendech, o svátcích, v noci. Často je ve styku s lidmi pod vlivem alkoholu nebo drog, lidmi vulgárními a násilnými. Vidí mnoho utrpení dětí. Přesto musí zůstat objektivní a profesionální, to je jeho odpovědnost. Bohužel však nemá moc zabránit veškerému bezpráví na dětech.

Závěrem

Práce na OSPOD je náročná, přetěžující a nevděčná. Je charakteristická tím, že velká část veřejnosti má pocit, že by zvládla situaci lépe posoudit, viníka efektivněji usvědčit, dítěti rychleji pomoci. I zcela legitimní a experty podložená rozhodnutí se setkávají s kritikou a hněvem. Taková je sociálně-právní ochrana dětí. Jejím cílem je chránit práva a zájmy dětí a současně respektovat práva všech účastníků.