V Královéhradeckém kraji, stejně tak jako i v jiných krajích České republiky, probíhá transformace systému péče o ohrožené děti. Jednou z nejčastěji diskutovaných částí procesu je zejména deinstitucionalizace pobytové péče o děti. Transformace není královéhradeckým nápadem, ale vychází z mezinárodních smluv, které se zabývají ochranou práv dětí.

Deinstitucionalizovaný systém pobytové péče o děti dokáže nejen lépe naplňovat potřeby dětí, ale také respektuje mezinárodní závazky, které ČR jako členský stát OSN a Rady Evropy přijala. Děti mají právo vyrůstat v rodinném prostředí, a pokud to není možné, pak tedy v prostředí, které se rodině co možná nejvíce blíží. Mezinárodní závazky pro nás představuje zejména: Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989), kterou ČR ratifikovala v roce 1991. Ta zaručuje každému dítěti právo na výchovu v rodinném prostředí, pokud je to možné, a vyzývá státy k minimalizaci umisťování dětí do ústavní péče. Je to základní mezinárodní dokument určující práva všech dětí bez rozdílu. Podle článku 20 mají děti, které dočasně či trvale nemohou žít se svými rodiči, nárok na alternativní péči, přičemž přednost by měla mít péče rodinného typu před ústavní. Dále jsou to Pokyny OSN pro alternativní péči o děti (2009), které doporučují nahrazovat velkokapacitní ústavní zařízení komunitními nebo rodinně orientovanými formami péče. Evropská strategie pro práva dítěte (Rada Evropy, 2022–2027), která vyzývá členské státy k deinstitucionalizaci a podpoře rodinných forem péče. Závazek EU v rámci Evropského pilíře sociálních práv a Dětská garance EU, které mají zajistit rovný přístup dětí ke kvalitní péči, vzdělání a zdravému prostředí.

Zájmy dítěte musí být vždy na prvním místě a každé dítě má právo na bezpečné, stabilní a pečující prostředí, které podporuje jeho zdravý vývoj. Což jsou samozřejmě cíle, které se dětské domovy snaží naplňovat. Bohužel jim v tom ale mohou poměrně účinně bránit materiálně technické a personální podmínky. Jeden dospělý na osmičlennou skupinu dětí prostě nepředstavuje dostatečné personální zajištění. Ani vzdělaný odborník a s láskou k práci v jedné osobě nemá šanci dostatečně saturovat potřeby tolika dětí s těžkým životním příběhem. Pokud navíc v nejbližším okolí nejsou dostupné důležité služby, musí instituce, s vysokým počtem umístěných dětí, ve svém fungování upřednostnit vlastní provozní potřeby nad individuálními potřebami dětí. Profesionálové, kteří s dětmi v pobytových službách pracují, si zaslouží dostatek kapacit a moderních nástrojů ke své práci, která je vysoce emočně náročná.

Důležité principy, kterými se proces řídí:

  • Podpora biologických rodin, aby se předcházelo odebírání dětí.

  • Rozvoj náhradní rodinné péče, s důrazem na pěstounství (přechodné i dlouhodobé).

  • Zavádění transformovaných domácností pobytové péče v běžné zástavbě – péče komunitního typu.

  • Návazná podpora mladých dospělých opouštějících ústavní péči.

  • Naslouchání názorům a potřebám dětí.

Transformace dětských domovů je nejen důležitý krok k modernizaci péče o ohrožené děti, ale je také v souladu s mezinárodním právem. Přivítali bychom svět, ve kterém jsou všechny děti milovány a opečovávány vlastními rodiči. V takovém světě ale nežijeme a je třeba na to myslet. Dětské domovy jsou velice důležitou a prozatím nezbytnou součástí systému péče o ohrožené děti. Ke kvalitní péči ale potřebují dostatek personálu, kapacit, dostupných návazných služeb i odpovídající materiálně technické vybavení. Deinstitucionalizace je odpověď a budoucnost.

Mgr. Tereza Čejková, DiS.

Koordinátorka transformace péče o ohrožené děti a rodiny