Nedávno vstoupil do kin film, režiséra Viktora Tauše, Amerikánka. Příběh dívky, která prošla ústavní i pěstounskou péčí za minulého režimu. Tímto filmem se inspiroval také „Výzkum potřeb dětí z dětských domovů pro jejich úspěšné zapojení do samostatného života“, který realizovala společnost Simply5 na zadání a za podpory organizací Nadace Sirius a Nova pomáhá.

Výzkum mimo jiné potvrzuje, že dětské domovy ve většině případů zvládají děti dobře zajistit v oblasti materiální, vzdělávací, případně zážitkové. Děti mají dostatek oblečení, jídla, elektroniky, hraček, sportovního vybavení i školních pomůcek. Limity ústavní péče jsou ale v jiných základních lidských potřebách. A to se zásadním způsobem projevuje na formování osobnosti dítěte a jeho schopnosti přejít do zdravé a samostatné dospělosti.

Individuálního přístupu k dětem lze opravdu těžko dosáhnout, když jich je ve skupině 8. Zkuste si představit jen běžné odpoledne s domácími úkoly nebo ranní vypravování osmi dětí do základní či mateřské školy. Má vychovatel šanci sednout si s každým dítětem a popovídat si? Začlenit se do běžné komunity je těžké, když jste „to“ dítě, co bydlí v tom velkém domě s ostatními dětmi, které taky nemají rodiče. Veřejnost takové děti buďto lituje a dojímá se nad jejich osudem, nebo je rovnou zařadí mezi nenapravitelné sígry z polepšovny. Obojí se dobře čte v bulváru. Postupné osamostatňování a přechod do dospělosti se také plánují velmi těžko, když děti v dětských domovech školská legislativa vnímá jako žáky, kteří potřebují stálý dozor a nepřetržitou ochranu. A pak přijde den osmnáctých narozenin, kdy se z dítěte stane dospělý ze dne na den. (Pozn.: Dětské domovy jsou školská zařízení, a proto se na ně vztahují téměř stejná pravidla, jako na školy.)

V Královéhradeckém kraji je nastartovaný proces deinstitucionalizace dětských domovů. Děti nebudou žít za zdmi velkých ústavních zařízení, ale v domácnostech v běžné komunitě. Skupiny dětí se zmenší z osmi na pět až šest a personálu v domácnosti přibude. Jídlo se nebude už samo nakupovat a vařit někde tajemně za zdí v jídelnách ústavu. Děti budou běžně chodit s „tetou“ do obchodu a vařit v kuchyni své domácnosti. To, co děti opravdu potřebují, není plyšák, ale zažít chod obyčejné domácnosti, jakou jednou budou muset zvládat samy.  Celý výzkum je možné nalézt zde: Amerikánka (nadacesirius.cz). A další materiály zde: Nadace Sirius – Výzkumy.

 

 

Mgr. Tereza Čejková, DiS.

koordinátorka transformace péče o ohrožené děti a rodiny na území KHK