Tvrzení, že jsme všichni traumatizovaní, mě jako psychologa dráždí, říká Pavel Rataj s tím, že jedince formuje celá řada vlivů různé intenzity, včetně těch pozitivních. Jde o celoživotní proces, v němž podstatnou roli sehrává zhruba prvních sedm let života. Tehdy se nám nedostává schopnosti emocionální autoregulace, kterou suplují rodiče. Pokud přitom selhávají a dítě zůstává v silných pocitech samo, přirozeně se brání vnímání vlastních emocí. Odpojení, což je termín, který se pro přehlížení toho, kdo jsem a co prožívám, používá, se pak odráží i ve vztazích. „Dlouhodobý partnerský vztah je největší psychoterapií, největším zdrojem sebepoznání lidí,“ říká Rataj, jenž se specializuje na párovou terapii.

Odkaz na rozhovor ZDE

O rozdílu, jaké je přijmout zdravé dítě a dítě se zdravotním postižením, nám dnes poví pěstounka Ester Ranšová, která má společně se svým mužem srdce na dlani. O tom, že jim náhradní rodičovství přineslo další dvě krásné děti, bez kterých si nedokážou život představit. Také o tom, co je tyto děti učí a jak obohacují jejich život …

2. května 2023|

Povíte nám Váš příběh za cestou k pěstounství? Příběh začal už za mého dětství… Moje sestřenice byla s manželem pěstounka a měla v péči několik hendikepovaných dětí a k tomu své biologické děti. Pravidelně jsme [...]