Téma jako stvořené pro ženy, povzdechnou si muži! To nebude nic pro mě. Pokud moje fejetonky nějací muži vůbec čtou. 😊
A nebo: oblékání a v srpnu? V tomhle vedru bychom se spíš raději svlékali!
Ale nebojte se, nebudeme probírat nejnovější trendy diktátu paní Módy.
Téma tohoto měsíce je Dítě v náhradní rodinné péči a oblečení.
Je to téma bohaté a někdy leze do peněz. Tyhle děti mají starosti si uhlídat bezpečí a je jim fakt jedno, jestli mikinu, čepici nebo tepláky nechaly kdesi ve vesmíru. Tragikomické na tom je, že si vůbec nepamatují ani oblečení, ve kterém ráno opouštěly náhradní hnízdo (tady by výraz „rodné“ nebyl trefný). U nás ve škole jsem si dokonce musela vyžádat zvláštní povolení pana ředitele ke vstupu do školy, protože normálně tam z bezpečnostních důvodů nikdo kromě dětí a zaměstnanců nesmí. Já ale musím pravidelně chodit dohledávat zásadní součásti šatníku, když už doma skříň zeje prázdnotou. Snažím se VIP postavení nezneužívat, ale jsou období, jako byl třeba květen a červen, kdy naše dítě chodilo domů v jiném oblečení, než šlo ráno, a tvrdilo, že ve skříňce nic nemá. Taky třeba přišlo oblečené do cvičebního úboru a nebylo schopné vysvětlit, co se stalo s jeho oblečením, nebo přišlo v kraťasech chlapečka, se kterým sdílí skříňku. Ztratilo krásné bílé tenisky, takže muselo jít domů v bačkorách (mimochodem, boty se dodnes neobjevily a někdo nosí tenisky s naším jménem napsaným černou fixou velmi viditelně na boku boty – až ho potkám, tak domů bude muset jít bos!). Naše dítě ztratilo i celý batoh z dvoudenního výletu s plnou výbavou: hygiena, ručník, pyžamo, pláštěnka, plavky, lahev na pití, svačinový boxík, oblíbená hra Černý Petr, přezuvky, větrovka a samozřejmě taky ten batoh. Zem se po něm slehla. Obvolala jsem místo, kde spali, autobusy, kterými jeli, družinu, školu a nikde nic. Pokud se ho někde zmocnil nějaký bezdomovec a zjistil, že je vše snědeno a vypito a oblečení je velikosti 134 a podepsané nesmyvatelnou černou fixou, tak byl asi dost smutný. No, možná teď s kamarády hraje někde v parku na lavičce našeho Černého Petra.
Pravidelně míváme tři sady klíčů a čipu. Klíč od domu naše dítě nemá, protože riziko vykradení bychom řešili dvakrát do týdne. Pravidelně navštěvuji někoho ze zástupců ředitele, kteří mohou aktivovat čip na vstup do školy, a paní hospodářka v jídelně už se směje, když se k ní blížíme. I v klíčové službě bych mohla klidně dostávat množstevní slevy.
Vždy to bývají ale setkání milá, všichni obdivují mou trpělivost a já veřejně oceňuji naše dítě, že jsme tady přece nebyli už 12 dní! Vždycky se z blbé situace dá vytřískat attachmentová podpora. Myslím na to a dělám, co můžu. Stěžuju si jen bez dítěte, svým kamarádkám, které nám trpělivě skladují svršky svých odrůstajících potomků a já pak mohu plynule doplňovat banánové krabice oblečením, které tam pak tiše čeká na své dny, kdy bude nenávratně ztraceno.
Je to koloběh, který se s těmito dětmi nedá zastavit!
Máma na pátou
Okénko odborníka
Dnes bude terapeutické desatero opět desaterem:
- Přijměte, že dítě má jiné vývojové priority než hlídat mikinu nebo čepici.
- Nedávejte dítěti nic zbytečného (např. čepice či rukavice), ušetříte si zklamání při hledání.
- Nekupujte nové a drahé věci, budete toho brzy litovat.
- Najděte si dobré kamarádky, které vám darují obnošené oblečení, nakupujte v second handech nebo na internetu (seženete celý šatník za pár korun).
- Všechno podepište na viditelném místě, ideální je nechat si vyrobit nášivky se jménem. Dobře na oblečení drží propiska, permanentní fixy se rozpijí a jméno pak není čitelné.
- Přijměte skutečnost, že čím častěji se v průběhu dne bude dítě převlékat, tím víc oblečení ztratí. Takže je lepší nechat ho jít do školy v ucházejících teplákách, ve kterých může absolvovat i lítání s družinou, než řešit, že mikina asi zůstala v lesoparku, parádní boty do školy jsou od bláta, protože váš miláček byl líný si zavazovat boty družinové a vzal si raději boty parádní bílé, ale na suché zipy, a nebo zjistit, že taška s plnou výbavou na tělocvik, kde bylo funkční tričko, kraťasy Adidas, souprava tepláků a mikiny jiné světoznámé značky a sportovní boty s paměťovou vložkou, neobsahuje ničehož nic a zeje už v říjnu prázdnotou.
- Lahvičky nahraďte jednorázovými plastovými lahvičkami, boxíky na svačinu igelitovými sáčky, lžičky na jogurty nakupte jednorázové.
- Pokud starší dítě moc chce nějaké lepší oblečení, nechte ho část zaplatit, bude si ho víc hlídat.
- Na všech táborech a akcích hlaste, že nutně potřebujete vidět všechno oblečení, které zbyde. Většina stejně bude vaše.
- Oblečení spravujte a zašívejte, bude se vám ještě hodit.
- Pokud máte víc dětí nebo plánujete mít víc náhradkových dětí, oblečení, které zbylo a nebylo ztraceno v širém světě, uložte. Bude to velký poklad pro další kolo s novým členem rodiny.
- Zapojte babičky, tety, sestřenice a kamarádky a nechte z počmáraných triček šít čepice, na rukavice našívat gumu, aby nemohly být ztraceny, plést a háčkovat čepice a šály, našívat záplaty na kolena a zadky.
- Věřte, že dítě ve školním věku si rozhodně ortopedicky neublíží, pokud donosí boty po sousedovi.
- Pokud vám něco zbyde a nebudete riskovat další výzvu s osudem v podobě dalšího raubíře, zbytky věnujte podobně zkoušené mamince. Bude vám vděčná.
- Berte to s humorem, nejde o život, jen o pár (mnoho) hadříků. 😊
Takže zase se to nepovedlo, není to desatero, ale patnáctero! To budou ty prázdniny. Člověk vypadne ze všech stereotypů, a tak je z toho v červenci jedno pravidlo a v srpnu hned patnáct.
S oblečením mě napadá ještě jedna zvláštnost a zajímavost:
Děti, které se léčí z některé poruchy attachmentu, jsou v době, kdy se jejich mozek uzdravuje, extrémně citlivé. Ve všech směrech. Třeba i v doteku. To s sebou nese fakt, že začnou tvrdit, že je nějaké tričko škrábe, i když ho předtím nosily rády a nikdy neškrábalo. Nebo že jim nevoní pyžamko od tety, protože teta používá úplně jiný prací prostředek, a pak ještě aviváž s vůní lesa, která les fakt nepřipomíná. Slyší věci, které my neslyšíme, vidí věci, které my nevidíme. Prostě jejich smysly jsou v maximálním rozkvětu. Buďte trpěliví a naslouchejte jim, po čase se smysly zase normalizují a trička a pyžamka od tet budou opět v kurzu (pokud vám mezitím děťátko opět nevyrostlo😊), ale to je vlastně dobře, protože to je známka toho, že se jim daří a správně koření ve svém hnízdě.
terapeutka