Dobrý den,
možná už mě znáte nebo poznáváte podle podobnosti stylu psaní. Jsem „Máma na pátou“. Máma pěti dětí a zároveň terapeutka dětí v náhradní rodinné péči. Neocenitelná zkušenost a praxe k nezaplacení.
Napadlo mě provázet vás celým cyklem, kde jednotlivé příspěvky na sebe budou navazovat a dohromady budou dávat pravdivý obraz o životě s přijatými dětmi. Některé chvilky podám s lehkostí a nadsázkou sobě vlastní, jindy budu volit slova upřímně syrová, aby strach, smutek a někdy i zoufalství vyzněly tak, jak jsme je prožívali.
První část bude většinou lehké psaní našich rodinných zážitků (tedy autorka máma), druhou část bude tvořit vysvětlování, rady, návody, prostě praktické věci (autorkou bude terapeutka).
Tak začínáme:
Vzpomínám na první dny s každým naším dítětem, ať vlastním, nebo přijatým. Bylo to jako zemětřesení a povodeň zároveň. Všechno bylo vzhůru nohama, všechno se dělo jinak, než jsme byli zvyklí, do postelí jsme s manželem neuléhali, ale upadali do okamžitého bezvědomí (pokud jsme předtím už neusnuli ve vaně nebo u pozdní večeře, často jediného pořádného jídla dne). Po domě se vršily kupičky rozličného prádla (špinavého k vyprání, vypraného ke složení nebo žehlení, děravého ke spravení, složeného k uklizení do skříní…). Často jsem si večer nebyla schopná vzpomenout, jestli jsem ten den byla čůrat, nebo ne nebo co jsem jedla a jestli jsem jedla. Vlastní děti jsem kojila, tak jsem si hlídala alespoň pití, jednu litrovou lahev dopoledne, jednu odpoledne. Často jsem ale zapomněla, kde jsem ji nechala. 😊Většina členů domácnosti s již rozvinutou empatií (tedy děti starší 10 let a všichni dospělí) nasadila úsporný režim: uspokojit základní potřeby a nedělat vlny. Prakticky to znamenalo, že jsem dbala na to, aby byly společné večeře, a zbytek byl v režii každého zvlášť. Mladší děti s příchodem této přírodní katastrofy, tedy dalšího člena domácnosti, přešly do režimu ohrožení, kde podle svých povah využívaly strategii „šnek“- tedy, vůbec tady nejsem, zalezl jsem, nebo strategii „koťátko“- podívej, jak jsem krásný a milý, všímej si mě, hlaď mě, drbej mě za ouškama a pod krčkem, tam to mám moc rád, nebo strategii „buldok“- jsem tady a všechny vás pokoušu, nebo alespoň nechutně poslintám.
Vzpomínám si na své POPRVÉ po příchodu z porodnice s naším prvním dítětem. Měla jsem pocit, že nemůžu ani na toaletu, aniž by se dítě rozplakalo, vzbudilo, chtělo jíst, spát, přebalit, povozit, utěšit, zabavit. To se pak opakovalo ještě čtyřikrát, s různě starými dětmi, ono je to fakt jedno. Vybavuji si útržky:
Útržek 1 – Sprcha, mám vystrčenou nohu a houpu dětské lehátko s naším dítětem. Manželovi řvalo tak, že mi ho donesl do koupelny. Po mé noze do dětské houpačky stéká pramínek vody, mokré pak bylo úplně všechno (dítě i lehátko).
Útržek 2 – Naše dítě nespí a nespí. Je najedené, přebalené a nespí. V zoufalství posílám manžela s dítětem v kočárku na polní cestu, kterou máme u domu. Zabralo to. Kupujeme na inzerát druhý kočár, naše dítě spí jen v kočáře, máme ho v bytě na uspávání. Postýlku skládáme a odnášíme na půdu.
Útržek 3 – Uspím nejmladší dítě, dole v domě, v kočáře, hlídá manžel, sleduje nějaký válečný film. Jdu uspat další dvě děti do patra. Jedno usíná. Slyším dole řev miminka, chvíli čekám, co manžel. Snažím se pomalu vstát, vzbudí se usínající dítě, oči jak dvě svítilny, snažím se ho rychle položit a slibuji, že se brzy vrátím. Řev zezdola sílí. Jdu se podívat na miminko. Manžel blaženě sleduje filmovou vřavu válečné bitvy, sluchátka na uších. Nechám to být. Utiším miminko. Jdu potichu nahoru. Jedno dítě usnulo, druhé na mě čeká. Lehnu si k němu, usnu, asi dřív než ono samo. Cítím jen, jak mi otvírá násilím víčka a říká něco jako: „Maminko, já ještě nespím!“ Je mi to jedno.
Útržek 4 – Sedím na místě, kam i císařpán chodíval sám, ale já sama nejsem. Mám otevřené dveře, před nimi si jedno dítě hraje, druhé mám na klíně a prohlížíme si obrázkovou knížku. Je to nejlepší forma toho, jak tenhle čas strávit v klidu.
Až se divím, kolik útržků se mi rojí v hlavě, krásných i unavených, ale nebudu je psát všechny. To možná jednou do vzpomínek pro své děti. Teď následuje druhá část, po té možná lehčí a zábavnější, a to jsou rady odborníka, jak tohle období přežít:
- Myslete na sebe, na sebe a pak taky na sebe! Připravte si třeba večer do krabiček jídlo včetně svačin, popište si je a v pravidelných intervalech krmte nejen svoje mládě, ale i sebe.
Spěte, jak jen to jde, klidně i v době odpoledního spánku s dítětem. Hlídejte si svou denní potřebu spánku.
Dítě nechte občas partnerovi a jděte sami někam ven, kamkoliv, hlavně bez dítěte. Lepší je samozřejmě si jít zacvičit, vyjet na kole, popovídat s kamarádkou, než jít do hospody. 😊
- Myslete na partnera. Dejte mu šanci, aby taky někdy vypadl z vašeho rodinného kolotoče. A pozor! Práce není volný čas! Partner tam maká proto, aby bylo na plínky, přesnídávky, nová trička a opravu plotu, aby vám dítě neutíkalo ze zahrady!
- Myslete na zbylé děti. Každé si zaslouží alespoň chvilku vás mít pro sebe: při koupání, česání vlásků, sledování pohádky, cestě na balet, uspávání… Nebojte se zapojit fantazii.
- Nechte si vařit od tchyně nebo si berte obědy ze školní jídelny. Bývá to zdravé a levné jídlo. Cestou pro oběd vyvenčíte mladší děti.
- Na úklid buď zapomeňte, nebo si pozvěte úklidovku. Já jsem teda radši zapomněla…
- Alespoň jednou za měsíc nechte smečku někomu na krku a vyjděte si s manželem (partnerem) mimo vaše hnízdo (kino, večeře, výstava, vířivka…). My chodíme dávat plazmu, manžel pak má volný pracovní den a ten takhle využíváme.
- Jsou věci, které nemusíte stihnout. Např. sezónní výzdoba bytu nebo uklidit zimní kombinézy a přichystat letní sandálky. Stejně to budete zase za půl roku potřebovat.
- Nebojte se požádat o pomoc. Máte kolem sebe prarodiče, kamarády, sousedy. Většina lidí měla vlastní děti a i když už zapomněli, kolik je s nimi práce, dejte jim šanci si na to vzpomenout.
- Pečujte o své zdraví. Když se necítíte dobře, nepečte na druhý den domácí housky, ale jděte si prostě lehnout. Ocení to všichni včetně vašeho vlastního těla. Ubyde konfliktů a hádek o tom, že jste na všechno sami a nikdo vám nepomáhá.
- Užívejte si své děti, dokud s vámi chtějí být. Přijde doba (a ta není tak vzdálená), kdy vás vymění za kamarády a pak už budete jen rodiče. Ale teď jste BOZI a to je potřeba využít!
Zdraví Máma na pátou