Hostitelská péče – tak, jak jsme již v říjnu loňského roku na tomto webu nechali nahlédnout „okénkem do hostitelství“, tak i nyní si pojďme připomenout, o čem taková hostitelská péče vlastně je.
Vzájemné dávání, kdy já mohu nabídnout například svůj čas – „přijíždím za dítětem a pravidelně s ním dělám úkoly a hraju na babu“, jako otevřenou náruč, přijetí, vhled do obyčejného chodu rodinného života, „kdy spolu uvaříme špagety a uklidíme nádobí“ a zároveň přijímám novou zkušenost ze strany přijímaného dítěte s veškerými jeho pozitivními i negativními reakcemi. Možná právě i to nás učí vážit si vlastní rodiny více.
Nezapomeňme na to, že v takovém dítěti můžeme znovu probudit nebo oprášit víru v dospěláka, můžeme ho nechat zažít pocit, že je tu někdo, kdo mu věří, nesoudí a podpoří. Přesvědčíme ho, že tu pro něho můžeme být i v dospělosti a můžeme se stát i tím jediným člověkem, na kterého se může jednou obrátit.
Nezpochybňujeme rizika, že hostitelská péče může na obou stranách (jak hostitele, tak dítěte) způsobit hluboké rány, a proto velmi pečlivě vždy zvažujme následující kroky a raďme se s odborníky. Vnímejme, že jde vždy o dlouhodobý proces, proces bez záruky naplnění něčeho, co jsme si vysnili.
A jaká je realita v našem kraji?
Za uplynulý rok 2020 se o hostitelskou péči v Královéhradeckém kraji přišlo přímo na sociální odbor informovat 10 zájemců. Je to odpovídající počet? Ví se o tomto institutu? Podívejme se na následující odkaz, třeba pro nás bude inspirací.